Témata

Ztížené podmínky pro lékařskou praxi v době války

doktor Jagnajac popisuje fungování sarajevské nemocnice: bez proudu, tekoucí vody, za bombardování. Chybí léky a materiál, je těžké přivézt pacienta, protože si pro něj doktoři musí tajně chodit na ostřelované sarajevské letiště, při předávání pacienta mohou být zastřeleni. Za práci nedostávají mzdu, mají hlad. Pacienti jsou umístěni ve sklepě, nefungují diagnostické přístroje, laboratoře. Nemohou se převlékat do čistého nebo sterilního oblečení. Válečná zranění jsou také jiná - řada střepin, mnohačetná zranění, zdlouhavé operace.  

Život v obléhaném městě

nedostatek potravin, neustálé kontroly, polovojenské jednotky rabují, zabíjejí. Důležitá místa, například tržiště, jsou neustále ostřelována. Nákup potravin je tak životu nebezpečný. Nefunguje doprava, elektřina, voda, zásobování. Nikdo nesmí město opustit, nikdo nemůže dovnitř.  

Etnický konflikt

Sarajevo je multietnické, žijí v něm různé národy a národnosti. Všechny jsou nyní v ohrožení a pod bombardováním. Mimo město jsou národy rozděleny a jeden bojuje proti druhému. V nemocnici samotné pracují všichni společně bez ohledu na národnost.  

Nesmyslné zásahy mezinárodního společenství

například nesmí být vyměněn nemocný Srb za nemocného Chorvata, protože by to byly etnické čistky. Nebo si lékaři nesmí vyzvednout nikoho na sarajevském letišti, protože to hlídají mezinárodní síly a nikdo ho nesmí využívat. Pověřenci mezinárodních sil nejsou vůbec v Jugoslávii přítomni, nemohou tak reagovat na naléhavé situace. 

Kritika mezinárodních organizací

Hlavní představitelé pověření správou Jugoslávie nejsou v Jugoslávii přítomni, nelze je kontaktovat, nemohou reagovat rychle. Jednotlivé organizace jsou svázány mnoha vzájemně se vylučujícími předpisy, které ochromují činnost jednotlivých organizací. Jedná se o organizace byrokratické bez skutečné vůle pomoci. Modré přilby nesmí použít zbraně, ani když jsou samy napadeny. Sami vojáci UNPROFOR hrami s jídlem způsobují smrt mezi sarajevskými občany.  

Složitost situace

občanská válka nemá dobrou a zlou stranu, jsou v ní dobří a zlí lidé, kteří páchají své soukromé zlo nebo soukromé dobro. Pak jsou v ní lidé, kteří jsou válkou semleni. Kniha líčí utrpení obyvatel Sarajeva během obléhání, hrůzy ostřelování a každodenní boj o přežití v situaci, kdy například vůbec nefunguje elektřina.

Média

v této válce se naplno ukázalo, že mezinárodní organizace pracují pouze tehdy, pokud jsou pod drobnohledem médií. Média dokáží svými srdceryvnými příběhy vyburcovat veřejné mínění a donutit politiky konat. Díky příběhu malé Irmy, která ale nakonec kvůli liknavosti mezinárodních organizací zemřela, získalo Sarajevo možnost odvážet pacienty, které nemohli v Jugoslávii léčit, do různých zemí a tam jim poskytnout léčbu. Současně ukazuje, že média jsou také tvořena lidmi - někteří jsou více draví a hledají a zkoumají, jiní novináři jsou neteční a povrchní.  

Traumata

nejen doktor Jaganjac, ale i ostatní si s sebou nesou svá traumata, v noci nemohou spát, zdá se ji o tom, co viděli nebo zažili, ani mimo nebezpečí se nedokážou “normálně” chovat, doktor padá k zemi, když slyší podezřelý zvuk nebo se nachází v otevřeném prostoru.

Morální dilemata

Čelil jim také zdravotnický personál - koho léčit nejdříve, jak jednat v případě omezených zdrojů, nebo jak vyvážit osobní bezpečnost s pomocí ostatním.